Vznik myslivosti v Louce Audio záznam
Návštěvnost 
Má honební plochu 853 ha, zemědělskou půdu 751 ha, lesní půdu 52 ha, vodní plcha 16 ha a ostatní pozemky 34 ha . má 20 členů.
Zajíc v naší honitbě stále přežívá, srnčí lovíme a co se týče trofejové lovíme černou zvěř, dančí i vysokou a muflony .
Založení myslivosti a činnost
Před druhou světovou válkou celá oblast Horňácka i náš katastr v Louce oplýval hojnosti drobné zvěře. Příroda byla v té době téměř zemědělsky nedotčená. Lidé se svá políčka starali bez mechanizace a chemizace. To vše dávalo podklad pro zdárné rozmnožování drobné zvěře. V té době se mezi občany našli lidé, kteří měli zájem o ochranu přírody, a také o odlov zvěře. Vlastníci půdy měli honební společenství a tzv. honební výbor pronajímal honitbu svým členům, kteří měli zájem o odlov zvěře.
Byli to tito občané:
p. Fišer,Vajz,Janík (hajný),Maňák (Starosta),Sečkař Jan,Novotný,Kopřiva Tomáš,Čech,Řehák (pytlák).
Katastrální území obce Louka patřilo v té době pěti pánům, kteří zde ale nelovili.
Odlov zvěře se konal podle zákona (vydán 25.6.1929) dle vlastní potřeby a zábavy. Už tehdy někteří lovci vlastnili lovecké psy ze skupiny honičů a zábavy. Už to psi bez zkoušek. Lidé potřebovali, aby jim pes zvěř hlavně vyhledal a vystavil.
Během války se v Louce nelovilo. Lovili pouze páni, kteří si volali německé důstojníky.
Po druhé světové válce byla možnost založit myslivecké sdružení. Mohla ho založit pouze osoba, která vlastnila lovecký lístek a měla patřičné oprávnění. Touto osobou byl p. Fišer Emil, který myslivecký spolek založil. Po jeho založení v roce 1946 získal další členy, kteří si udělali myslivecké zkoušky.
Zakládající členové: Fišer Emil, Sečkař Jaroslav, Maňák František, Čajka Jan, Jakubiček Antonín, Jakubiček Jan, Kočí Antonín, Sečkař Jan (Antonín, Sečkař konec), Polách Emil, Polách Josef, Ondruš Jan Šimlík Josef, Hudeček Jan.
Jelikož bylo během války období loveckého klidu, zvěř se mohla dostatečně rozmnožovat. Přispívaly k tomu i malá políčka s množstvím různé potravy: semen a živočišné flory. Založení mysliveckého sdružení dalo jeho členům možnost oprávněného lovu zvěře. Ti prožívali v tu dobu krásné lovecké zážitky, zejména při odlovu koroptví, kterých bylo stále hodně. Další lovnou zvěři byl zajíc a bažant. Srnčí se objevovalo jen výjimečně. V první polovině padesátých let nastalo scelování půdy, rozorávání mezi, likvidace remízků a částečná chemizace. Toto drobné zvěři nepřispívalo. Nastal úbytek koroptví, naopak bažant měl vzestupnou tendenci a srnčí stavy začaly stoupat. Scelování půdy a její chemizace však intenzivně pokračovala dále. Během let 1960–1970 se ročně ulovilo 300–500 kusů zajíců,100 - 120 kusů bažantů. Koroptve dále neúprosně odolávaly, až na konec podlehli v roce 1969, kdy se konal jejich poslední lov.
V roce 1971–1973 členové mysliveckého sdružení přestavěli zemědělský objekt u Volavce na mysliveckou chatu. Na přestavbě se podílelo s velkým nadšením 22 členů MS. Myslivecká chata slouží dodnes.
Střelby na asfaltové holuby pod Skálou 1973
V roce 1974 došlo ke zhotovení stolů na chatě a zásobníku sena u Volavce. V tomto roce se objevuji první stopy černé zvěře. V roce 1978 došlo k vysazení smrků a k úpravě okolí chaty u Volavce.
Během 70.let docházelo k dalšímu slučování velkých celků půdy. To dalo zřejmě myšlenku i ke slučování menších mysliveckých sdružení( katastrálně), což také postihlo MS Louka. V té době jsme měli 850 ha, a proto jsme byli připojení k MS Lipov. Toto spojení trvalo 12 let, od roku 1979–1990.Během tohoto období se lovilo střídavě v Lipově a v Louce. Nastal úbytek bažanta. Proto se začali bažanti umělé odchovávat. V Lipově se začala stavět odchovna pro bažanty a vypouštěcí zařízeni v trati Padělky. V tuto dobu se za začalo i s výstavbou myslivecké chaty v Lipově. Na obou objektech jsme odpracovali velké množství brigádnických hodin, také o sobotách a nedělích. Naše Chata v Louce byla zanedbávaná, bylo ji věnováno málo pozornosti. Zajíc v našem regionu stále odolával, proto se každoročně prováděl odchyt zajíců, bažant se lovil jak odchovaný, tak divoký a rovněž srnčí mělo vzestupnou tendenci.
23.září 1990 došlo k odloučení od Lipovského sdružení a
Myslivecké sdružení v Louce se osamostatnilo.
Za naši práci na myslivecké chtě v Lipově jsme od MS Lipov dostali pletivo, kterým jsme později oplotili stávající areál kolem naší chaty u Volavce.MS začalo opět samostatně žít! Po revoluci nastalo navrácení půdy vlastníkům, kteří utvořili sdružení vlastníků v honebním společenství – došlo k pronájmu půdy na 10 let.
Nadále jsme prováděli odchyt zajíců, a to hlavně pro vylepšení finanční situace. Rovněž se pořádaly kulturní akce pro veřejnost v areálu Pod hájem. Postupně jsme začali s opravou myslivecké chaty. Provedla se výměna chaty. Provedla a zlepšilo se zařízení kuchyně. Zbudovala se spousta mysliveckých zařízení, jako jsou zásypy a krmelce pro zvěř. V části, Hrubá strana“, našeho revíru, bylo málo krytiny, proto jsme se rozhodli pro novou výsadbu formou zalesněného pasu v šířce
V roce 2004–2005 jsme vysázeli pás zeleně a oplotili pletivem. Výsadba se nachází ve dvou lokalitách, délka první části je 1433 m, druhé části:240 m. obou lokalitách bylo vysazeno 1530 kusů různých lesních dřevin
Mapa honitby
Mapa katastru